Dekarbonizace teplárenství je nezbytným krokem směrem k udržitelnému vytápění a chlazení v Česku, ale jak ji v českých podmínkách nastavit tak, aby byla nejen ekologická, ale i ekonomicky výhodná a komunitní?
Na tuto otázku hledali odpověď účastníci workshopu, který se konal začátkem února v pražské Truhlárně pořádaného pod platformou Chytré město a investor. Akce spojila zástupce akademické sféry, průmyslu i municipalit, kteří sdíleli zkušenosti z realizace projektů – od dánského Feldingu až po českého Svatého Jana nad Malší.
Na konci článku najdete všechny prezentace ke stažení.
%20(1).png)
Únorová akce navázala na prosincový workshop, kde expertní skupina Frank Bold představila chystanou publikaci Ekonomika sdílení elektřiny. Průvodce pro aktivní zákazníky a energetická společenství je nyní konečně venku a vy si jej můžete zdarma stáhnout.
Podle Michaely Valentové z FEL ČVUT transformaci teplárenství ovlivňují tři klíčové trendy:
„Snižování teploty v CZT je možné díky tomu, že máme úspornější a energeticky efektivnější budovy, kde vysoké teploty 90–100 stupňů už nejsou potřeba. Naopak snížení teplot umožňuje vyšší zapojení obnovitelných zdrojů, které pak fungují efektivněji,” uvedla Valentová.
Konkrétním příkladem navázal Filip Tesař ze společnosti sCOP, která nabízí průmyslová tepelná čerpadla a do Česka přináší zkušenosti z Dánska. „V Česku má každá teplárna komín, v Dánsku akumulaci. Je to jeden z hlavních rysů dánských tepláren. U nových instalací tepelných čerpadel pak z 60 % převládají nejjednodušší instalace vzduch/voda a nezřídka se zaměřují na poskytování flexibility a služeb výkonové rovnováhy,” zhodnotil dánský přístup Tesař a dodal, že „čím více diverzifikovaných zdrojů tepla dokážeme využít, tím stabilnější a předvídatelnější ceny dokážeme nabídnout spotřebitelům.”
Jedním z konkrétních projektů, který ukazuje cestu k efektivní dekarbonizaci, je studie proveditelnosti pro CZT v Jiříkově, kterou představili Kamil Novotný a Jakub Maščuch z ČVUT UCEEB. Ve studii zvažovali celkem 15 variant – pro tři velikosti sítě CZT vždy 5 variant zdrojů. Nejlepší poměr investičních a provozních nákladů vychází u varianty kombinující tepelná čerpadla a kogenerační jednotky na zemní plyn.
„Ekonomicky nejzajímavější varianta zároveň z pohledu emisí vychází téměř nejhůře, což je způsobeno hlavně energetickým mixem v Česku, protože pro tepelná čerpadla počítáme i s odběrem elektřiny ze sítě. Naprosto nejvyšší investiční položkou při návrhu nového CZT je investiční náklad na vybudování teplovodu, což se dle variant pohybuje od 7 do 21 milionů Kč a tvoří tak až ⅔ celkové investice,” uvedl Novotný a zdůraznil, že studie slouží jako podklad pro zastupitele Jiříkova, kteří se nyní mohou rozhodnout na základě svých hodnotových preferencí.
V Milevsku se zase podařilo snížit náklady na vytápění bytového domu díky kombinaci fotovoltaiky a tepelných čerpadel. „Díky této kombinaci jsme dosáhli 70% soběstačnosti a očekáváme úsporu až 15 milionů korun za 20 let, výše investice na jednu bytovou jednotku přitom činila po odečtení dotace pouze 14 500 Kč,“ uvedl Zbyněk Dvořák z Acond a dodal, že k jejich instalacím rovněž přistupují v duchu moderního teplárenství a jsou schopni svým klientům nabízet komplexní služby: „Tepelná čerpadla jsou samozřejmě připojena na dálkovou správu, pro řízení fotovoltaiky využíváme spotový trh a konkrétně u tohoto projektu chceme maximum elektřiny z FVE pokrýt spotřebu v domě a přebytek uložit do teplé vody.”
To starostka Růžena Balláková ukázala o poznání starší projekt, byť jeho realizace stále pokračuje. Obec Svatý Jan nad Malší ukazuje, jak lze postupně připojovat na levnější CZT obyvatele obce a využít u toho lokální zdroje.
„Obec začala CZT řešit už v roce 2002, tehdy se rozhodlo, že se ve škole udělá velká kotelna na dřevní štěpku a vybudují se rozvody do ostatních obecních budov. Díky tomu, že obec vlastní 129 hektarů lesa, má značnou část paliva pro vytápění zajištěnou. V roce 2004 se postavila druhá, větší kotelna a CZT se rozšířilo i na novou zástavbu pro 12 obecních bytů a 15 rodinných domů a o dva roky později proběhla i 3. etapa rozšíření rozvodů o 8 starých domů a jednu obecní bytovku s 5 byty.” Svatý Jan nad Malší má dnes již i plně modernizovanou kotelnu a kromě přikládání lze sledovat a ovládat na dálku.
Pro inspirativní projekt geotermálního vytápění nemusíme chodit daleko za hranice, najdeme jej hned ve Vídni. Jak si ale geotermální energie, tedy teplo i chlad země, vede v Česku? Odpovědi přinesl Antonín Tym z České geologické služby a Univerzity Karlovy. „Geotermální energie je v Česku stále opomíjený zdroj, přitom má k dispozici celou plejádu technologií a možností využití. Jen pro představu, celosvětová spotřeba energie odpovídá tepelnému výkonu 19 TW, tepelný výkon země je pak ještě větší – 44 TW.” Jako příklady využití geotermální energie v Česku uvedl budovu ČSOB Radlická v Praze, která disponuje 179 vrty v hloubce 150 metrů a Palác Národní, rovněž v Praze, s 24 vrty v hloubce 120 metrů.
Tym ale pracuje i na významném projektu Synergis energetické transformace Ústeckého kraje, jehož cílem je mj. realizovat komplexní soubor pilotních technologií jako je hlubinná geotermální energie, podzemní zásobníky tepla, výroba vodíku a využití dalších obnovitelných zdrojů. Synergis má rovněž poskytnout příležitost pro odborníky z utlumovaného důlního a energetického sektoru.
Navzdory úspěšným příkladům z praxe odborníci varují, že české teplárenství čelí obrovským výzvám způsobeným nerozhodností vlády zvolit jasný směr, cíle a strategii jejich dosahování. „U nás se nedává jasný politický směr, jak to vidíme například v Dánsku, to nejen do sektoru teplárenství vnáší obrovskou nejistotu,“ upozornila Michaela Valentová.
„Stabilita a předvídatelnost jsou klíčové faktory pro motivaci investorů,” doplnil Filip Tesař a dodal, že „v Dánsku je celé regulatorní prostředí nastavené tak, aby se teplárenství dekarbonizovalo. Mají například i povinné využívání odpadního tepla. Také se tam investice odepisují 15–20 let, což zásadně zlepšuje ekonomiku průmyslových tepelných čerpadel projektů. U nás je to 5–7 let, to u takto velké investice nelze, je to příliš velký závazek.“
Zásadně do debaty svým hlubokým vhledem přispěl i Jakub Maščuch z UCEEB, který je současně i poradcem prezidenta pro energetiku. Upozornil například na to, že „energetické koncepce jsou pouhým nezávazným podkladem pro rozhodování o energetice v lokalitě, protože se pak musí propsat do územního plánování a skutečně se realizovat.”
Kromě potřeby správného nastavení zákonů a pravomocí důležitých orgánů, jakým je například Energetický regulační úřad, Maščuch zdůraznil i finanční aspekty dekarbonizace. „Tím správným řešením nejsou dotace, ale vhodné finanční nástroje, potřebujeme si zkrátka půjčit peníze z budoucnosti,” uzavřel debatu.
Diskuze na závěr workshopu ukázala, že řešení pro dekarbonizaci existují, jsou často inovativní a technologicky pestré, klíčová je však koordinace napříč sektory a stabilní regulační rámec. Shoda panovala na tom, že bez jasné strategie a dlouhodobé politické podpory si zaděláváme na stále větší problémy v budoucnosti.
Jak shrnul Jakub Maščuch z UCEEB: „Potřebujeme hlavně smysluplné, nikoliv ideologické strategické plánování s jasným dopadem do legislativy a regulatorní praxe. Bez toho riskujeme, že budeme jen dohánět ztracený čas.“
>>> Michaela Valentová, Fakulta elektrotechnická ČVUT: Dekarbonizace teplárenství vČesku
>>> Zbyněk Dvořák, ředitel rozvoje obchodu, Acond: Největší český výrobce tepelných čerpadel
< zpět na aktuality
Přihlaste se k odběru novinek Bold Future. Nebojte, posíláme jen důležité e-maily k tématům konference.
Přihlaste se k odběru newsletteru
